14. února 2011 v 17:21
| Daisy_Horse_Crazy
|
->>Horses<<-
Lusitano
Lusitano je portugalská obmena jeho presláveného suseda, španielskeho andalúzana (pozri str:5). Zatiaľ čo o pôvode andalúzseho koňa nie sú pochybnosti, lusitano sa vyvíjal trochu inak, pravdepodobne preto, že je vzdialeným krížencom arabského koňa. Je napríklad oveľa "nohatejší" ako andalúzsky kôň- inými slovami "medzi telom koňa a zemou presvitá viac denného svetla"
História: Lusitano bol kedysi jazdeckým koňom portugalskej kavalérie. Používali ho na ľahkú poľnohospodársku prácu, všeobecne na jazdenie ako pompézneho kočiarového koňa. Slávu si získal ako partner portugalského bojovníka s býkmi nazývaného rejoneador. V Portugalsku býka nezabíjajú a pre koňa by bola hanba utrpieť zranenie. Preto veľmi cenné kone rejoneadorov trénujú v najzložitejších pohyboch. Čeliž útočiacemu býkovi a spracovávať rozzúrené zviera si vyžaduje veľkú odvahu a výnimočnú pohyblivosť- vlastnosti, ktorými lusitano bohato oplýva.
Irský tinker je velmi atraktivní kůň, výrazný především svým strakatým zbarvením, hustou hřívou, ohonem a rousy. Neřadí se prozatím mezi plemena, ale je pouze typem koně. Dokonce nemá ani svou plemennou knihu.
O vznik tohoto atraktivně skrvnitého typu koně se zasloužili irští cikáni již ve středověku. Tinker v překladu znamená dráteník, což bylo právě povolání cikánů a chudých kočovníků. Irský tinker vznikal křížením clydesdalů, fellského a daleského ponyho, někdy i welsh-cobů, výjimečně shirů. Koně s nestálou barvou ve formě velkých barevných ploch střídající bílou barvu s hnědou, černou či, vzácněji, i rezavou, byli bez výjimky mezi tehdejšími, často vznešenými, chovateli zcela opomíjeni a nežádáni. Proto se jich ochotně a často i velmi levně rádi zbavovali, což bylo pro "nomády Evropy" vítanou skutečností. Romové vynikali citem pro chov a rychle nabývali užitečné znalosti.
Kočovný způsob života cikánů vyselektovalnenáročné a odolné koně, kteří si vystačili i s velmi chudou pastvou. Při putování po ostrově měli cikáni možnost křížit tajně své klisny s čistokrevnými hřebci. Pečlivým a rozvážným výběrem se ustálily charakteristiky tohoto poněkud mohutnějšího a nepřehlédnutelného koně. V roce 1685 anglický král James II. vydal povolení k obchodování s těmito koňmi. Velký koňský trh se konal v Appleby, přetrval do dnešních dnů a bývá zde na prodej kolem 4000 - 4500 koní a ceny se pohybují mezi 1500 - 6000 librami. Další trh se koná koncem srpna v Ballyastle (Ulster), je to vůbec nejstarší koňský trh v Irsku, datuje se od počátku 15. století.
Charakteristika
Irští tinkeři se vyznačují dobromyslností a rozvážností. Jen tak něco je nerozhodí, ovšem mají sklon k tvrdohlavosti. Většinou není problém je ovládat. Neobvyklá je jejich náklonnost k vodnímu prostředí, louží počínaje a mořem konče. Milují společnost stádových druhů stejně jako koupání
Popis
Hlavu je možno definovat jako středně dlouhou, v profilu rovnou, uši bývají menší, oko živé. Na nose vyrůstá štětička. Krk je poměrně krátký s velmi hustou hřívou, pokrývá obě strany šíje. Kohoutková výška je 135 až 158 centimetrů. Toto rozpětí umožňuje široké možnosti stavby těla, které je souměrně stavěné, proporce jsou harmonické a vyrovnané. Nezaměnitelným znakem jsou dlouhé, mohutné rousy na končetinách, vyrůstají už od poloviny předního hlezna a kryjí zadní spěnky. Irský tinker se chová obvykle ve dvou barevných variacích. Černobílé zbarvení je zváno piebald a hnědobílé skewbald. Vzácněji se objevuje tříbarevný kůň, případně vraník nebo hnědák se světlými odznaky. Oči následují různobarevnost srsti a není nutné, aby byly obě stejné barvy. K pravidelné údržbě je nezbytné kartáčování, hlavně péče o rousy, nejen z estetických, ale i ze zdravotních důvodů jako prevence podlomů.
Využití
V Irsku existují "půjčovny koní", tam je možno si zapůjčit irského tinkera i s vozem pro dovolenou ve stylu kočovných cikánů. Tinker zvládá práci jezdeckého i tažného koně. Poslední dobou stoupá jeho význam v hiporehabilitaci.
Miniatúrne kone chovali ako domácich miláčikov a ako raritu v rôznych obdobiach, ale najznámejšie plemeno je falabella. Napriek svojim rozmerom nie je falabella pony, ale miniatúrny kôň, pretože má vlastnosti a proporcie koňa. "Plemeno" bolo pomenované podľa rodiny Falabella, ktorá na svojom ranči Recreo de Roca pri Buenos Aires v Argentíne vyšľachtila tieto malé zvieratá. Pôvod: Základom falabelly bol shetlandský pony a kedysi možno aj malý nepodarený plnokrvník. "Plemeno" falabella vzniklo na základe zámernej plemenitby krížením s najmenšími zvieratami a potom príbuzenskej plemenitby. V tomto procese sa vytratila sila a vitalita a zvieratá prišli o vrodenú húževnatosť shetlandských poníkov. Falabelly sú obľúbené v Amerike, chovajú ich aj v Anglicku a vyvážajú prakticky do všetkých krajín. Môžu ich údajne používať v záprahu, ale na jazdenie sú nevhodné.